Například existuje mnoho textových editorů, přehrávačů médií, textových editorů, poštovních klientů atd., ale pouze jeden z každé skupiny je vybrán jako předinstalovaný v příští verzi Ubuntu. Chtěl bych tedy vědět, jak jsou tyto aplikace hodnoceny, aby se staly předinstalovanými aplikacemi?
Je nutné, aby to nebylo tak skvělé, aby aplikace, které napsali jiní vývojáři, měli možnost nainstalovat uživatel? Řekněme například, že aplikace AAA je nejlepší ze své skupiny, ale pokud je tato aplikace používána jako výchozí/předinstalovaná, ostatní aplikace ze stejné skupiny si uživatelé pravděpodobně nenainstalují, protože budou vědět, že AAA je nejlepší.
Přijatá odpověď:
Ubuntu zdědilo mnoho svých výchozích aplikací z Gnome, což byla výchozí plocha.
To nám dalo správce souborů Nautilus, textový editor gedit, terminál gnome, přehrávač filmů Totem a spoustu dalších výchozích aplikací. Dříve nám to také dalo např. e-mailový klient Evolution a Epiphany pro procházení webu.
Ubuntu také dědí z Debianu a to nám dává výchozí nastavení, jako je webový prohlížeč Firefox (v Debianu Iceweasel).
Jiné aplikace byly jednoduše vybrány proto, aby byly „nejlepší značky“ a přispěly k nejlepšímu zážitku z počítače, jako Brasero pro vytváření CD a Banshee pro přehrávání hudby (kromě Banshee již není výchozí AFAIK, Rhythmbox je zpět). Nemyslím si, že „nejlepší ze značky“ jsou vybrány, jen si myslím, že výchozí aplikace pro akci musí být jedním z nejlepších dostupných pro tento účel a musí bez problémů zapadnout do prostředí počítače.
Mám podezření, že posledním důvodem je, proč pravděpodobně lepší VLC není výchozím přehrávačem videa – není tak integrovaný v Gnome a Unity a přináší více závislostí.