Export příkazu v Linuxu | Vysvětleno

Export je vestavěný příkaz bash shellu, když jsou proměnné prostředí vytvořeny v bash shellu, nedědí změny jejich rodičovského shellu, což znamená, že když bude nový shell otevřen, hodnoty nadřazeného shellu nebudou exportován do nového podřízeného prostředí. Chcete-li exportovat hodnoty proměnných prostředí v podřízeném prostředí, použijeme příkaz export k exportu těchto hodnot do podřízených procesů.

V tomto pokračování vysvětlíme použití příkazu export v Linuxu.

Co je příkaz exportu v Linuxu

Příkaz export se používá k označení proměnných prostředí, aby je bylo možné exportovat do podřízených shellů. Obecná syntaxe použití příkazu export:

$ export [options] [variable-name]

S příkazem export můžeme použít dva argumenty; jednou může být libovolná možnost (o těchto možnostech bude řeč později) a název proměnné, která má být označena pro export v podřízeném prostředí.

Nejčastěji se s příkazem export používají následující možnosti:

Možnosti	Vysvětlení
-p	Zobrazuje exportované proměnné aktuálního shellu
-n	Slouží k odstranění proměnné ze seznamu exportovaných proměnných
-f	Používá se k exportu funkcí z nadřazeného do podřízeného prostředí

Abychom porozuměli použití příkazu export, nejprve se podíváme na příklad základní úrovně. Deklarujeme proměnnou „myVariable“ a uložíme do ní řetězec „LinuxFoss“ pomocí příkazu:

$ myVariable=LinuxFoss

Chcete-li zobrazit uloženou hodnotu „myVariable“, použijte příkaz echo:

$ echo $myVariable

Byla zobrazena hodnota „Linux Foss“, otevřete podřízený shell spuštěním příkazu bash:

$ bash

Byl otevřen nový bash shell, vytiskněte hodnotu „myVariable“ vytvořenou v nadřazeném shellu:

$ echo $myVariable

Ve výstupu se nic nezobrazilo, protože „myVariable“ vytvořená v nadřazeném shellu není exportována do podřízeného shellu, takže podřízený shell opustíme:

$ exit

Jakmile jsme v nadřazeném shellu, exportujeme „myVariable“ do podřízených shellů pomocí příkazu export:

$ export myVariable

Znovu otevřete podřízený shell:

$ bash

Vytiskněte hodnotu „myVariable“ pomocí příkazu echo:

$ echo $myVariable

Tímto způsobem můžeme označit proměnné prostředí a exportovat je do nově vytvořených shellů nebo podřízených shellů. Nyní, pokud chceme zobrazit exportní proměnné aktuálního shellu, můžeme použít příznak „-p“:

$ export -p

V posledním ze seznamu můžeme vidět název „myVariable“, který jsme exportovali v předchozích příkazech:

A pokud chceme odstranit „myVariable“ ze seznamů exportovaných proměnných, můžeme použít volbu „-n“:

$ export -n myVariable

Pokud znovu zobrazíme seznam exportních proměnných aktuálního shellu pomocí parametru „-p“:

$ export -p

V celém seznamu neuvidíme název „myVariable“:

Název byl odstraněn, podobně můžeme vytvořit funkci myVariable() v nadřazeném shellu a uložit do něj nějakou hodnotu:

$ myVariable() { echo “HELLO! Its LinuxFoss”; }

Pro export této funkce do podřízeného shellu použijeme příznak „-f“, jinak to bude považovat za název proměnné, nikoli za funkci:

$ export -f myVariable

Otevřete nový shell pomocí příkazu „bash“ a vytiskněte hodnotu myVariable():

$ myVariable

Pokud je příkaz „export“ proveden bez použití jakýchkoli voleb, zobrazí se seznam všech exportovaných proměnných a funkcí:

$ export

Příkaz export se také používá k nastavení editoru vim jako výchozího editoru Linuxu, k nastavení editoru Vim na váš výchozí editor pomocí příkazu export:

$ export EDITOR=/usr/bin/vim

Chcete-li ověřit, zda byl editor vim nastaven jako výchozí editor, použijte příkaz grep:

$ export | grep EDITOR 

Závěr

Příkaz export je jedním z vestavěných příkazů shellu bash, který se používá k exportu proměnných prostředí z nadřazeného shellu do nově vytvořeného podřízeného shellu. V tomto pokračování je pomocí několika příkladů vysvětlen příkaz export s jeho využitím v Linuxu. Také jsme vysvětlili možnosti používané spolu s příkazem export.