IP směrování:Linux Route Flags (U – Up, G – Gateway, H – Host)

V předchozím článku této série jsme diskutovali o základních principech směrování IP a krocích obsažených ve směrování IP.

V tomto článku se podíváme trochu blíže na některé další aspekty související se směrováním IP.

Linuxová řada směrování IP:část 1, část 2, část 3 (tento článek).

Začněme diskuzi vysvětlením příznaků v položkách směrovací tabulky.

Vlajky

Následuje seznam příznaků a jejich význam ve směrovací tabulce:

• U :Tento příznak znamená, že trasa je nahoře
• G :Tento příznak znamená, že cesta směřuje k bráně. Pokud tento příznak není přítomen, můžeme říci, že trasa směřuje k přímo připojenému cíli
• H :Tento příznak znamená, že cesta směřuje k hostiteli, což znamená, že cíl je úplná adresa hostitele. Pokud tento příznak není přítomen, lze předpokládat, že cesta směřuje do sítě a cílem by byla síťová adresa.
• D :Tento příznak znamená, že tato trasa je vytvořena přesměrováním.
• M :Tento příznak znamená, že tato trasa byla změněna přesměrováním.

Přímá trasa, nepřímá trasa a vlajka „G“

• Přímá cesta je ta, kde je cíl přímo připojen k hostiteli přesměrování, zatímco v případě nepřímé trasy není cílový hostitel přímo připojen k hostiteli přesměrování.
• Na přímé trase je cílová IP adresa a adresa linkové vrstvy v datagramu adresou cílového hostitele, zatímco v případě nepřímé trasy zůstává cílová IP v datagramu nezměněna, ale adresa linkové vrstvy se změní na adresu další router, na který je tento datagram doručován.
• Zde se hodí vlajka „G“. Příznak „G“ výše znamená, že se jedná o nepřímou cestu. U přímé trasy není příznak ‚G‘ nastaven.

Příznak „G“ versus příznak „H“

Nyní, jak všichni víme, vlajka „G“ označuje trasu. Cesta může být přímá nebo nepřímá, jak je vysvětleno výše.

Ale příznak „G“ by se neměl zaměňovat za příznak „H“. Tento příznak znamená, že cílová adresa v záznamu je adresa hostitele nebo síťová adresa.

Jak již bylo zmíněno v předchozí části této série článků, když je cílová IP adresa z přijatého datagramu prohledávána ve směrovací tabulce, první je nalezena úplná adresa.

Pokud selže úplná shoda adres, je porovnáno ID sítě, aby se zjistilo, zda má směrovací tabulka záznam pro síť, do které patří cílová IP adresa datagramu.

Vidíme tedy, že v případě úplné shody IP adresy by záznam obsahoval příznak „H“, zatímco v případě shody ID sítě by záznam neobsahoval příznak „H“.

Složitost směrovací tabulky

Směrovací tabulka může být poměrně přímočará a může být opravdu složitá. Složitost směrovací tabulky závisí na topologii sítě, se kterou hostitel hovoří. Podívejme se na některé praktické případy a podívejme se, jak ovlivňují směrovací tabulku hostitele.

• Velmi základním případem by byl případ samostatného hostitele, který není vůbec připojen k žádné síti. V tomto případě může být TCP/IP zásobník stále používán hostitelem, ale v případě komunikace pouze se sebou samým. V tomto případě by tedy směrovací tabulka obsahovala jeden záznam a to rozhraní zpětné smyčky.
• U hostitele připojeného k jediné síti LAN by směrovací tabulka obsahovala několik položek. Jedna položka (jak již bylo uvedeno výše) by se týkala rozhraní zpětné smyčky, zatímco druhá položka by byla sítí LAN.
• Nyní předpokládejme, že je hostitel připojen k internetu. V tomto případě bude tabulka směrovačů obsahovat (kromě položky zpětné smyčky) položku pro výchozí směrovač, přes který je hostitel připojen k internetu.
• Pokud je hostitel připojen k různým sítím prostřednictvím různých rozhraní, pak by směrovací tabulka obsahovala jednotlivé položky pro všechny různé sítě, ke kterým je hostitel připojen. Kromě toho zde bude položka zpětné smyčky a může existovat výchozí položka směrovače.

Inicializace směrovací tabulky

Doposud jsme diskutovali o položkách směrovací tabulky, o tom, co obsahují, o jejich složitosti atd. Nyní krátce pohovořme o vytváření těchto položek.

• Při inicializaci rozhraní se ve směrovací tabulce odpovídající danému rozhraní vytvoří záznam pro přímou cestu.
• Směry k sítím a hostitelům, kteří nejsou přímo připojeni, lze přidat pomocí příkazů.
• K tomuto účelu se používá příkaz ‘route’.
• Příkaz základní trasy by například vypadal takto:route add
• Pokud je „metrika“ nenulová, pak je příznak „G“ nastaven jinak ne.

Tento příkaz route lze spustit z inicializačních souborů při spuštění systému. Problém je v tom, že neexistuje jeden standardní soubor, který se používá ve všech operačních systémech, který obsahuje příkaz route. Pod 4.4BSD a BSD/386 je to /etc/netstart, pod SVR4 /etc/inet/rc.inet, pod Solaris 2.x je to /etc/rc2.d/S69inet, SunOS 4.1.x používá /etc /rc.local a AIX 3.2.2 používá /etc/rc.net.

Existuje několik dalších způsobů, jak inicializovat směrovací tabulku. Jako spuštění směrovacího démona nebo použití protokolu zjišťování směrovače, ale ty v tomto článku nebudeme rozvádět.

POZNÁMKA:Měli byste také rozumět tomu, jak efektivně používat příkaz route.

Chyby hostitele ICMP nebo nedosažitelnosti sítě ICMP

K těmto chybám dochází, když hostitel nebo síť (pro kterou je datagram IP určen) jsou mimo provoz. Předpokládejme například, že hostitel A je připojen k hostiteli B a spojení s hostitelem B je mimo provoz.

Pak v tomto případě, pokud hostitel A přijme IP datagram pro hostitele B, pak hostitel A odešle chybu „hostitel nedosažitelný“ zpět na hostitele, odkud tento IP datagram pochází.

Tento případ předpokládá, že na hostiteli A neexistuje žádná položka výchozího směrovače. Totéž platí pro chybu „síť nedostupná“.