Někdy potřebujete zjistit, kolik místa na disku je k dispozici na jednotlivém zařízení. Příkaz df vám umožňuje snadno zjistit, co se děje na všech připojených discích:
$ df -h Filesystem Size Used Avail Capacity iused ifree %iused Mounted on /dev/disk1s5s1 113Gi 15Gi 37Gi 29% 577263 385625880 0% / devfs 189Ki 189Ki 0Bi 100% 652 0 100% /dev /dev/disk1s4 113Gi 4.0Gi 37Gi 10% 5 385625880 0% /System/Volumes/VM /dev/disk1s2 113Gi 386Mi 37Gi 2% 1874 385625880 0% /System/Volumes/Preboot /dev/disk1s6 113Gi 4.1Mi 37Gi 1% 17 385625880 0% /System/Volumes/Update /dev/disk1s1 113Gi 56Gi 37Gi 61% 1053114 385625880 0% /System/Volumes/Data map auto_home 0Bi 0Bi 0Bi 100% 0 0 100% /System/Volumes/Data/home
S příkazem df je k dispozici několik různých parametrů příkazového řádku, z nichž většinu nikdy nepoužijete. Jedním z populárních parametrů je -h, který ukazuje místo na disku ve formě čitelné pro člověka, obvykle jako M pro megabajty nebo G pro gigabajty. Nyní namísto dekódování těchto ošklivých čísel bloků jsou všechny velikosti disků zobrazeny pomocí „normálních“ velikostí. Příkaz df je neocenitelný při odstraňování problémů s místem na disku v systému.
Pokud při spuštění příkazu du narazíte na níže uvedenou chybu:
df: command not found
můžete zkusit nainstalovat níže uvedený balíček podle vaší volby distribuce:
| Distribuce | Příkaz |
|---|---|
| OS X | brew install coreutils |
| Debian | apt-get install coreutils |
| Ubuntu | apt-get install coreutils |
| Alpine | apk add coreutils |
| Arch Linux | pacman -S coreutils |
| Kali Linux | apt-get install coreutils |
| CentOS | yum install coreutils |
| Fedora | dnf install coreutils |
| Raspbian | apt-get install coreutils |
Příklady příkazů df
1. Chcete-li získat použití systému souborů ve formátu čitelném pro člověka:
# df -h
2. Chcete-li zjistit využití systému souborů pro všechny systémy souborů včetně figurín:
# df -a
3. Chcete-li získat využití systému souborů v zadané velikosti bloku:
# df -B=1024 # df --block-size=1024
4. Chcete-li získat využití pro soubor namísto bodu připojení:
# df --direct
5. Chcete-li získat celkovou částku grantu:
# df --total
6. Chcete-li získat využití v mocninách 1000 místo 1024:
# df -H
7. Chcete-li získat informace o inodu namísto použití bloku:
# df -i
8. Chcete-li získat využití jako 1k blok (tj. –block-size=1K):
# df -k
9. Chcete-li zjistit využití systému souborů pro místní systémy souborů:
# df -l # df --local
10. Nevyvolávat synchronizaci před získáním informací o použití:
# df --no-sync
11. Chcete-li získat o/p ve formátu POSIX:
# df -P # df --portability
12. Vyvolání synchronizace před získáním informací o použití:
# df --sync
13. Chcete-li omezit výpis na systémy souborů typu TYPE:
# df -t=ext3 # df --type=ext3
14. Chcete-li tisknout souborový systém typu:
# df -T # df --print-type
15. Chcete-li omezit výpis na systémy souborů, které nejsou typu TYPE:
# df -x=ext2 # df --exclude-type=ext2
16. Chcete-li získat informace o verzi systému souborů:
# df --version
Závěr
Příkazy df a du usnadňují sledování úložného prostoru. Příkaz df („disk free“) umožňuje zobrazit volné místo v zařízení, systém souborů, celkovou velikost, využitý prostor, procentuální hodnotu využitého prostoru a bod připojení. Příkaz du („použití disku“) zobrazuje, jak se zařízení používá, včetně velikosti adresářových stromů a souborů v něm. Umožňuje také sledovat prostorové prasata, což jsou adresáře a soubory, které zabírají velké množství místa na úložné jednotce. Toto jsou vaše hlavní příkazy k potvrzení nadměrné spotřeby úložného prostoru, která může způsobovat systémové problémy.