Nemyslím si, že můžete být mnohem rychlejší než pomocí ctypes
pro volání sysinfo()
ale v mých testech je pomalejší než /proc. Zdá se, že tito programátoři linuxových systémů vědí, co dělají!
import ctypes
import struct
def uptime3():
libc = ctypes.CDLL('libc.so.6')
buf = ctypes.create_string_buffer(4096) # generous buffer to hold
# struct sysinfo
if libc.sysinfo(buf) != 0:
print('failed')
return -1
uptime = struct.unpack_from('@l', buf.raw)[0]
return uptime
Provedením vašich dvou testů plus mého na mém pomalém notebooku jsem dostal:
>>> print(timeit.timeit('ut.uptime1()', setup="import uptimecalls as ut", number=1000))
5.284219555993332
>>> print(timeit.timeit('ut.uptime2()', setup="import uptimecalls as ut", number=1000))
0.1044210599939106
>>> print(timeit.timeit('ut.uptime3()', setup="import uptimecalls as ut", number=1000))
0.11733305400412064
AKTUALIZACE
Většinu času tráví stahováním libc
a vytvoření bufferu. Pokud plánujete volat opakovaně v průběhu času, můžete tyto kroky vyjmout z funkce a měřit pouze systémové volání. V tom případě je toto řešení jasným vítězem:
uptime1: 5.066633300986723
uptime2: 0.11561189399799332
uptime3: 0.007740753993857652
Můžete zkusit nainstalovat psutil
s:
pip install psutil
a poté použijte následující fragment kódu:
import psutil
import time
def seconds_elapsed():
return time.time() - psutil.boot_time()
print seconds_elapsed()
Toto se upřímně zdá jako mnohem lepší řešení:
def get_uptime():
with open('/proc/uptime', 'r') as f:
uptime_seconds = float(f.readline().split()[0])
return uptime_seconds
Má také další výhodu v tom, že nevyžaduje žádné další moduly.
Kredity:Zdroj