Použil bych initramfs. (http://www.kernel.org/doc/Documentation/filesystems/ramfs-rootfs-initramfs.txt)
Mnoho linuxových distribucí používá initramfs (neplést s initrd, jsou odlišné) během zaváděcího procesu, většinou proto, aby bylo možné spustit programy v uživatelském prostoru velmi brzy v procesu zavádění. Můžete jej však použít, k čemu chcete.
Výhoda initramfs oproti initrd spočívá v tom, že initramfs používá souborový systém tmpfs, zatímco initrd používá blokové zařízení ram. Klíčový rozdíl je v tom, že pro initrd musíte předem alokovat veškerý prostor pro souborový systém, i když celý tento prostor nevyužijete. Pokud tedy nevyužíváte prostor souborového systému, plýtváte ram, což je na vestavěném zařízení často vzácný zdroj. Tmpfs je souborový systém, kterému dochází ram, ale využívá pouze tolik ram, kolik se aktuálně používá na souborovém systému. Takže pokud smažete soubor z tmpfs, ram se okamžitě uvolní.
Nyní je normálně initramfs dočasný, používá se pouze ke spuštění některých programů extrémně brzy v procesu zavádění. Po spuštění těchto programů je řízení předáno skutečnému souborovému systému běžícímu na fyzickém disku. Nemusíte to však dělat. Nic vám nebrání v tom, abyste initramfs donekonečna vybíhali.