Nejsem v žádném případě IT ‚šedovous‘. Dělám tento druh práce už asi devět let a za tu dobu jsem byl v několika různých společnostech/prostředích. Jedna věc, která mě onehdy zasáhla, je, že jsem od přechodu do civilní pracovní síly nevložil do rukou hardware v žádné skutečné kapacitě. Když jsem byl v EMC, měli jsme několik zásobníků, které jsme používali pro školení, ale moje práce byla z 95 % zaměřena na software, takže šlo spíše o to vědět, kde se na serveru nacházejí určité části.
Během svého působení v námořnictvu jsem si však musel dát server. Byli jsme na nasazení, když se jeden z našich serverů Solaris rozhodl vzdát ducha. Když jsme zatáhli zpět do přístavu, na molu stálo obrovské pouzdro tlumící nárazy označené „Fire Control – Strike“ (název mé divize). Jako jeden z techničtějších členů divize jsem dostal za úkol vytáhnout starý zásobník a nainstalovat nový.
Normálně bych jen vyfotografoval všechna připojení ve starém a pak replikoval nastavení v novém. Nesměli jsme však mít v pracovních prostorech mobilní telefony (kvůli klasifikaci materiálů) a musel jsem získat zvláštní povolení od zbrojního důstojníka, abych mohl pro tento úkol použít telefon s fotoaparátem. Později se postavil přes mé rameno a sledoval, jak smažu fotografii a související metadata.
Každopádně jsem to všechno řekl, abych vyprávěl svůj osobní příběh a položil otázku:Mám vás naboural jste někdy server?