GNU/Linux >> Znalost Linux >  >> Arch Linux

Nastavení a instalace Arch Linuxu

Toto je první ze tří výukových programů týkajících se instalace a konfigurace Arch Linuxu . V celé sérii nainstalujeme a nakonfigurujeme Arch Linux.

Informace o pozadí

Uživatelé Linuxu by v určitém okamžiku slyšeli o Arch Linuxu. Někdo to možná použil, někdo možná nikdy nepoužil. Někteří na to přísahají, zatímco jiní tím možná byli ohromeni. Arch Linux je zaměřen na zkušené uživatele Linuxu, takže rozhodně není pro začátečníky. Instalace se provádí ručně krok za krokem. To znamená, že musíte vytvořit oddíly sami, kopírovat soubory přes sebe atd., protože neexistuje žádný instalátor. Vše se provádí ručně. Největší výhodou této metody je, že máte větší kontrolu nad procesem instalace.

Začínáme

Jakmile získáte soubor ISO, můžete obrázek vypálit na disk CD nebo USB flash disk. Obraz ISO má pouze 586 MB, což je dostatečně malý pro vypálení na CD. U virtuálních strojů ISO používá přímo software VM. ISO obsahuje funkční systém Arch. Toto použijete k instalaci a konfiguraci operačního systému. Odstraňování problémů s instalací lze také provést pomocí živého prostředí.

Bootování

Spusťte počítač a ujistěte se, že se systém nejprve pokusí nabootovat z CD/USB. Jakmile bude úspěšný, měli byste vidět spouštěcí nabídku Arch Linuxu. Vyberte „Boot Arch Linux (x86_64)“.​Systém se poté načte. Pokud uspějete, budete přihlášeni jako root. V aktuálním adresáři bude soubor s názvem ‚install.txt‘. Tento dokument je nezbytný, protože obsahuje všechny pokyny pro správnou instalaci a konfiguraci Arch. Pro zobrazení použijte „méně“.

$ less install.txt

Instalace Arch Linux

Pamatujte, že neexistuje žádný instalační program. Všechno musíte udělat sami. Jakmile budete mít soubor otevřený, přepněte se na druhý terminál a přihlaste se jako root. Neexistuje žádné heslo. Nyní můžeme začít s kroky. Chceme se ujistit, že nastavení klávesnice je správné. Výchozí nastavení je pro mě USA. Pokud byste chtěli jiné rozložení klávesnice, postupujte podle průvodce pro seznam všech možných možností. Ke změně klávesnice použijte ‘loadkeys ’.

Dále chceme zjistit, zda v cílovém systému existuje podpora UEFI. Pokud ano, měl by existovat tento adresář „/sys/firmware/efi/efivars“. V mém případě, protože jsem používal virtuální stroj bez povolené podpory EFI, to byl systém BIOS. Adresář tedy nebude existovat.​

Dalším krokem je ujistit se, že systémové hodiny jsou správné. Toho dosáhneme synchronizací se serverem síťového časového protokolu (NTP). K tomu slouží příkaz „timedatectl“. Při spuštění bez argumentů se zobrazí aktuální nastavení času. Spuštění tohoto příkazu zajistí, že hodiny jsou správné.
$ timedatectl set-ntp true
Upozorňujeme, že to vyžaduje připojení k internetu. Otestujte to pomocí ‘ping’.
$ ping archlinux.org

O duplicitních paketech pojednáme v dalším průvodci.

Arch Linux Partitioning

Dále musíme nastavit požadované oddíly. Vytvoříme čtyři z nich. Jeden pro spouštění systému BIOS, jeden pro adresář „/boot“, odkládací prostor a hlavní oddíl, kam bude systém nainstalován. Můžete mít další oddíl pro adresáře jako ‚/home‘ nebo ‚/usr‘ atd., ale aby to nebylo jednoduché, použijte k vytvoření oddílu ‚fdisk‘. Nejprve najděte cílovou jednotku pomocí ‚fdisk -l‘. Pro instalaci mého virtuálního počítače to bylo „/dev/sda“, protože to bylo jediné, kromě zařízení se smyčkou.

$ fdisk -l
Jakmile je jednotka identifikována, otevřete „fdisk“ pomocí jednotky jako parametru.
$ fdisk /dev/sda

Pokud se jedná o zcela nový disk nebo obraz, automaticky se vytvoří DOS disklabel. Bylo to na mé instalaci VM. Pokud k tomu dojde a chcete použít GPT jako tabulku oddílů, je snadné to změnit. Jednoduše zadejte „g“, abyste nahradili tabulku DOSu GPT. VAROVÁNÍ, tímto se zbaví všech oddílů, které tam již byly. Nyní vytvoříme 4 oddíly (pomocí příkazu ‚n‘ v ‚fdisk‘).

  1. Vytvořme spouštěcí část systému BIOS, která zabere asi 128 MB.
  2. Dále vytvořte oddíl „/boot“ o velikosti 128 MB.
  3. Pak vytvořte odkládací oddíl o velikosti 1 GB.
  4. Nakonec vytvořte hlavní oddíl, který bude zabírat zbytek disku.

Jak si všimnete, každý oddíl je označen jako typ ‚Linux filesystem‘ (kód 20). U prvního oddílu bychom měli změnit typ oddílu na ‚BIOS boot‘ (4) (spuštěn ‚t‘). Pomocí „L“ vypište kódy, které je třeba zadat pro každý typ. Konečně, za třetí, chceme to změnit na ‚Linux swap‘ (19).​Zbývající dva by měly zůstat ‚Linuxový souborový systém‘. Jakmile je rozdělení dokončeno, musíme zadat „w“ do fdisk, abychom oddíly použili na cílový disk.

Nyní můžeme začít formátovat oddíly. S prvním oddílem nemusíme dělat nic jiného, ​​pouze tři další. K formátování oddílů použijeme ‚mkfs‘. Nejprve naformátujte oddíl „/boot“.
$ mkfs.ext2 /dev/sda2
Musí to být pouze souborový systém „ext2“. Dále musíme vytvořit a aktivovat odkládací prostor.
$ mkswap /dev/sda3 
$ swapon /dev/sda3
Nakonec vytvořte kořenový oddíl.
$ mkfs.ext4 /dev/sda4

Instalace základního systému

Oddíly jsou formátovány. Nyní je další věcí, kterou musíte udělat, nainstalovat základní systém. Připojíme oddíly. Nejprve připojíme kořenový oddíl, poté vytvoříme spouštěcí adresář a připojíme k němu zaváděcí oddíl.
$ mount /dev/sda4 /mnt 
$ mkdir /mnt/boot 
$ mount /dev/sda2 /mnt/boot
Dalším krokem je spuštění skriptu ‚pacstrap‘ ke stažení a instalaci součástí na instalační oddíl.
$ pacstrap /mnt base

Poté musíme vygenerovat soubor ‚fstab‘ (tabulku systému souborů) pomocí ‚genfstab‘. Budeme se držet používání UUID k definování svazků (‚-U‘).
$ genfstab -U /mnt >> /mnt/etc/fstab

Arch-chroot

Existuje více úkolů, které vyžadují změnu kořenového adresáře. Nástroj k tomu je ‚arch-chroot‘, který změní kořen živého systému na kořenový adresář naší nové instalace Arch.
$ arch-chroot /mnt
Podle průvodce pokračujte v konfiguraci informací o čase a datu. Nastavte správné časové pásmo pro vaši oblast a poté vytvořte '/etc/adjtime' pomocí 'hwclock'.
$ ls /usr/share/zoneinfo/ # To find the correct one 
$ ln -s /usr/share/zoneinfo/Region/City /etc/localtime 
$ hwclock --systohc

Dále je třeba provést nastavení národního prostředí. Otevřete „/etc/local.gen“ pomocí „vim“ nebo „nano“ a uvidíte seznam lokalit. Odkomentujte ty, které chcete použít (odstraňte '#' na začátku každého z nich), poté spusťte 'locale-gen' k jejich vygenerování.​Dále musíte nastavit proměnnou 'LANG' v souboru '/etc /locale.conf' například takto (další možnosti naleznete v souboru '/etc/locale.gen'):

LANG=en_AU.UTF-8

Then in '/etc/vconsole.conf', set the keymap:
KEYMAP=us

Název hostitele a síť

Další věc, kterou musíte udělat, je nastavit název hostitele. Jednoduše spusťte tento příkaz:
$ echo LinuxAndUbuntu > /etc/hostname 
$ cat /etc/hostname # To double-check
Poté by měl být soubor ‚/etc/hosts‘ upraven tak, aby obsahoval název hostitele podle instalační příručky.

Initramfs a heslo root

Potřebujeme vytvořit soubor initramfs, aby bylo možné zavést Linux. Spuštěním ‚mkinitcpio‘ se soubor vytvoří.​
$ mkinitcpio -p linux

Po vygenerování souboru initramfs je další věcí, kterou musíte udělat, je vytvořit symbolické odkazy jádra i initramfs. Jsou umístěny v adresáři /boot systému Arch, který jste nainstalovali.
$ ln -s /boot/vmlinuz-linux /vmlinuz-linux 
$ ln -s /boot/initramfs-linux.img /initramfs-linux.img 
$ ln -s /boot/initramfs-linux-fallback.img /initramfs-linux-fallback.img
Dále musíme nastavit heslo uživatele root v chrootovaném prostředí pomocí ‚passwd‘. Jinak po restartu nemůžeme se systémem nic dělat.

Instalace GRUB a DHCP

Dalším zásadním krokem, který musíme provést před restartem, je instalace zavaděče. GRUB je to, co budeme potřebovat k instalaci pomocí ‚pacmana‘.
$ pacman -S grub

Dále jej musíme nainstalovat na jednotku, na kterou jsme nainstalovali Arch, pomocí ‚grub-install /dev/sdX‘. Nakonec vytvořte konfigurační soubor pomocí ‚grub-mkconfig> /boot/grub/grub.cfg‘. Dále bychom měli nainstalovat dhcp pomocí ‚pacman -S dhcp‘. V další příručce si projdeme, jak jej nakonfigurovat, aby měl systém přístup k internetu.

Závěr

V tomto okamžiku je instalace dokončena. Nyní můžete ukončit prostředí chroot spuštěním příkazu „exit“ a poté restartovat počítač. Pokud se při spouštění systému vyskytnou nějaké chyby, budete muset znovu spustit instalační disk, abyste diagnostikovali problémy. Existuje spousta informací pro ty, kteří je potřebují. V další příručce se podíváme na konfiguraci systému pro přístup k internetu a instalaci softwaru.
Arch Linux
  1. Jak vytvořit a nakonfigurovat uživatele Sudo na Arch Linuxu

  2. Jak nainstalovat Arch Linux:Průvodce instalací krok za krokem pro začátečníky

  3. Jak nainstalovat a nastavit cPanel na linuxovém serveru

  1. Jak nainstalovat a používat Docker na Arch Linux

  2. Jak Dual Boot Arch Linux a Windows 10 v systému UEFI

  3. Jak nainstalovat a nakonfigurovat Arch Linux jako server

  1. Jak nastavit ZSH a Oh-my-zsh na Linuxu

  2. Jak nastavit profil Wi-Fi a statickou IP na Arch Linuxu

  3. Jak nainstalovat Google Chrome v Antergos a Arch Linux